HISTORIE KAUZY

Poprvé byl majetek JUDr. Adolfa Schwarzenberga-Hluboká zabaven Gestapem v roce 1940 kvůli jeho pročeskému postoji a trvalému otevřenému odporu proti nacistickému režimu.

Již v roce 1937 daroval JUDr. Adolf Schwarzenberg prezidentu Benešovi 1 000 000 korun na opevnění česko-německé hranice. Kvůli pročeskému postoji a dobře známému odporu proti nacistickému režimu byli JUDr. Adolf Schwarzenberg a jeho manželka Hilda nuceni uprchnout do Spojených států amerických.

Adoptivní syn a zmocněnec JUDr. Adolfa Schwarzenberga JUDr. Jindřich Schwarzenberg, který převzal správu jeho majetku, byl za války vězněn v různých policejních zařízeních a v koncentračním táboře Buchenwald.

Navzdory skutečnosti, že byl veškerý majetek JUDr. Adolfa Schwarzenberga na území pod vlivem Německé říše zabaven, rodina po celou dobu finančně podporovala exilovou československou vládu prezidenta Beneše.

Když se chtěli JUDr. Adolf Schwarzenberg i JUDr. Jindřich Schwarzenberg po skončení války do Československa vrátit, byl jim návrat státními orgány bezdůvodně odepřen a na rodinný majetek byla uvalena národní správa, údajně kvůli jejich nepřítomnosti, ke které je donutily tytéž státní orgány.

Později v roce 1945 byl ke konfiskaci majetku hlubockých Schwarzenbergů prezidentský dekret č. 12/1945 Sb. Jelikož však československé orgány ve světle příkladného chování celé rodiny během války viděly, že nelze tento majetek vyvlastnit podle prezidentského dekretu č. 12/1945 Sb. (proti Němcům, Maďarům a kolaborantům), přijaly zvláštní zákon 143/1947 Sb., tzv. „Lex Schwarzenberg“, který byl namířen výhradně proti Adolfu Schwarzenbergovi a jeho rodině. Na základě tohoto zákona byl v republice vyvlastněn všechen jejich podnikatelský majetek v republice.

Je pozoruhodné, že tento zákon je namířen pouze proti jednomu konkrétnímu občanovi, kterého ani neobviňuje z žádného trestného činu.

Již v průběhu projednávání upozorňovala řada ministerstev na četné právní závady návrhu zákona a zejména na jeho rozpor s československou ústavou z roku 1920, na což upozorňovali při podpisu i právní poradci prezidenta Beneše. Navzdory tomu byl zákon schválen a prezident Beneš jej podepsal.

Od zhroucení komunistického režimu v Československu usiluje vnučka JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Elisabeth Pezoldová, rozená Schwarzenbergová, o rehabilitaci svého dědečka mj. zrušením tohoto zákona č. 143/1947 Sb., který je v rozporu nejen s tehdejší československou ústavou, ale zjevně také se současnou Ústavou České republiky i s Listinou základních lidských práv a svobod. Do dnešního dne české orgány odmítají prověřit ústavnost tohoto zákona. Spíš se zdá, že ve snaze prodlužovat krádež majetku, které se v minulosti dopustilo Gestapo, porušuje vědomě Česká republika vlastní ústavu a lidská práva.

Proto i dnes zůstává tzv. Lex Schwarzenberg v platnosti a diskriminuje dědičku bezúhonného československého občana. Toto je zjevně v rozporu se zásadou rovnosti všech občanů před zákonem i s dalšími základními lidskými právy. Pokračující existence zákona namířenému proti konkrétnímu bezúhonnému občanovi tak zůstává v celém civilizovaném světě ojedinělá.

Tím, že české státní orgány stále odmítají navrátit majetek JUDr. Adolfa Schwarzenberga jeho dědičce, dopouštějí se opakování velké křivdy, zbytečného prodlužování bezpráví započatého nacisty i opětovného porušování Ústavy České republiky a základních lidských práv.