Elisabeth Schwarzenbergová se narodila 1. října 1947 ve Vídni jako jediná dcera Jindřicha Schwarzenberga a jeho ženy Eleonory Schwarzenbergové, rozené Stolberg-Stolberg. Kvůli příkladnému antifašistickému a pro-českoslovanskému postoji jejího otce v průběhu války byl Jindřich Schwarzenberg zatčen Gestapem a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, poté byl do konce války nasazen na nucené práce.

Od roku 1945 byl jejímu otci bezdůvodně odepřen návrat do Československa, a proto Elisabeth žila s jejími rodiči v Gusterheimu v blízkosti štýrského Pölsu, kde i navštěvovala místní základní školu. Aby mohla navštěvovat gymnázium, odstěhovala se později se svými rodiči do Schwarzenberského paláce ve Vídni.

Ve Vídni Elisabeth nežila pouze se svými rodiči, ale také se svou tetou Eleonorou Schwarzenbergovou a strýcem Josefem Schwarzenbergem, posledním představitelem rodu.

Otec Elisabeth zemřel v roce 1965, ve stejném roce, kdy dokončila studium na gymnáziu a začala studovat historii umění a archeologii na univerzitě ve Freiburgu v Breisgau. Elisabeth později pokračovala ve studiu v Bonnu a Mnichově.

31. května 1970 se Elisabeth v Gusterheimu vdala za Rüdigera von Pezold. Poté se manželský pár přestěhoval do Mnichova, kde Rüdiger pracoval jako právní zástupce. V roce 1971 se jim narodila dcera Anna, kterou v příštích dvanácti letech následovala Juliane a pět synů – Jindřich, Georg Philipp, Felix, Johann a Adam.

Po narození Anny se rodina vrátila do Gusterheimu. Zde Pezoldovi restrukturalizovali jejich zemědělské a lesnické aktivity s důrazem na ekologické lesnictví. V průběhu let se Elisabeth podařilo zajistit zalesnění 500 hektarů zejména vysokohorské krajiny, která je tímto ochráněna před lavinami.

Důležitá kapitola života Elisabeth se začala psát v roce 1988, kdy se svým manželem zakoupila farmu Forrester Estate v Zimbabwe. Na této africké farmě zavedli systém zdravotní péče a též vzdělávání místního obyvatelstva.

V roce 1998 předali manželé správu jejich afrických společností tehdy 26letému synovi Jindřichovi, kterému přibyla zodpovědnost za správu rozrůstajících se zemědělských a lesnických podniků. Výsledkem tohoto manželé získali více volného času, který vyžadovala výjimečně komplexní a časově náročná činnost spojená s neočekávanou povinností pokračovat v rehabilitaci JUDr. Adolfa Schwarzenberga a restituci jeho majetku konfiskovaného v Československu. Poté, kdy její adoptivní bratr Karel Schwarzenberg nedodržel svůj slib splnit své závazky uložené závětí jejího otce tento majetek restituovat, Elisabeth se stala jedinou osobou účastnící se restitučního řízení. Restituce se týká majetku jejího dědečka Adolfa Schwarzenberga zabaveného Gestapem v roce 1940 a od roku 1945 zadržované Československem, a následovně Českou republikou, porušováním platného práva i ústavy. Ve své snaze se řádně a odpovědně věnovat této záležitosti získala Elisabeth české státní občanství.

V prosinci 1994 zemřela v Gusterheimu její matka Eleonora Schwarzenbergová.

V roce 2003 zakoupila dům na pražském Smíchově, který následně s pomocí svého syna Georga Philippa zrenovovala. Od té doby zde žije se svým manželem. V současné době v Praze žije také její syn Adam, který zde působí v oblasti obchodu s nemovitostmi.

V roce 2007, po letech soudních pří, Nejvyšší soud ve Vídni rozhodl, že Karel Schwarzenberg ztratil nárok na jeho dědictví po Jindřichovi Schwarzenbergovi ve prospěch Jindřichovy dcery Elisabeth, když hrubě porušil poslední vůli svého adoptivního otce Jindřicha Schwarzenberga jemu uloženou povinnost se aktivně domáhat navrácení v Čechách konfiskovaného majetku JUDr. Adolfa Schwarzenberga. Rozsudek rakouského Nejvyššího soudu vrátil celý případ k soudu prvního stupně k, mimo jiného, vyjasnění této otázky.

V roce 2009 Elisabeth Pezoldová mohla slavit další právní vítězství, kdy Ústavní soud ČR rozhodl, že rodinná hrobka v Domaníně u Třeboně a další majetek, který nebyl konfiskován, musí být vrácen.

V roce 2010 předala Elisabeth Pezoldová rakouský majetek jejímu synovi Jindřichovi.

Elisabeth je hrdou babičkou deseti vnoučat.